Hra v systému lidské činnosti
PhDr. Jaromír Feber, CSc.
Katedra společenských věd,
VŠB-TU Ostrava
Předkládaný příspěvek je pokusem o antropologický
výklad hry. Nechce být v rozporu s tím
pojmem hry, který se ustálil v odborné
literatuře, ale snaží se důsledněji domyslet
závěry plynoucí ze svobodného, subjektivního charakteru hry v kontextu totality lidské činnosti, která ve
své zaměřenosti na objektivní cíl
implikuje požadavek objektivní
účelnosti, který determinuje svůj subjektivní zdroj.
Filozofické zkoumání hry má již poměrně
slušnou tradici. Často je koncept hry
využíván jako heuristický model sociální
a kulturní dynamiky, aktivně je analyzován
herní základ umění. Jsou známy i díla speciálně se zabývající fenoménem hry, ve kterých se hra
stává centrálním pojmem teoretické
konstrukce - k filozofické klasice se již
řadí práce J.Huizinga Homo ludens, kde je učiněn pokus vytvořit universální koncepci kultury jako
svobodné a čestné hry, a práce E.Finka Hra
jako symbol světa, kde se hra stává
spekulativní formulí umožňující postihnout celek světa, a Grundphänomene des menschlichen
Daseins, kde se hra přiřazuje k pěti
základním fenoménům lidského bytí vedle
smrti, práce, vlády a lásky.
Na základě srovnání různých filozofických koncepcí, ve kterých má hra antropologický či
kulturologický statut, lze udělat závěr,
že pojem hry je, ať už explicitně či
implicitně, vymezován jako forma svobodného
sebevyjádření, předpokládající reálnou otevřenost světu možností, která se obvykle rozvíjí v podobě
soupeření nebo představení
(reprezentace).
Hra je autorem pojímána jako antropologická
konstanta, jejíž rozbor a adekvátní vymezení
je nutnou součástí budování
filozofické antropologie.